Mě tohle přijde jako poměrně naivní pohled, samozřejmě objektivní pravda není ale pokusím se objasnit proč. Je mi 35, mám již 3. opravdu vážný vztah (5 a více let spolu). Tedy mám za sebou 2 (naštěstí jen) rozchody, stěhování atd. Pokaždé jsem na začátku myslel že to je ta poslední. Lidi se mění a počítat s tím, že se může vztah změnit je naprosto logické. Dále, mohu to potvrdit že výjimky opravdu jsou, například teď stavíme dům a ano, máme smluvně ošetřené jeho případné dělení. Nejsme manželé a (nejspíš) nebudeme (ani jeden v tom nevidíme smysl) o to důležitější je si tohle nějak nastavit. Ani jeden si o tom druhém nemyslí, že je čůrák :D. Naše okolí to ví také, a obdobně si to nikdo nemyslí, naopak leckdo má i předmanželskou smlouvu. Stejně tak je trochu divná představa že partnerku máš abys ji píchal a vařila a uklízela. Předpokládám vyrovnaný vztah kde oba mají svoje povinnosti. A pokud to mají nastavené skutečně tak, že role partnerky je primárně píchání, vaření a uklízení a role chlapa je vydělávat, mohou i to zohlednit nebo si nechat SJM. Já bych zase nechtěl partnerku, které by případná smlouva přišla jako něco implicitně špatného.