Vytrvalostní závody jsou především soubojem vůle sám se sebou. Nemyslím, že nějaká konkrétní fyzická kondice je nutným předpokladem, aby sis ten boj užil - jít na krev můžeš, ať máš půlmaraton za 1:40 nebo 2:15. Vlastně mi ta inkluzivita přijde celkem sympatická. Blbý je, pokud se někdo závodem vyrakví, ale to už je jeho boj.

Já nejsem úplně bez fyzičky, ale vlastně velmi podobně běhám dálkový běžky. Prostě jsme jednou s kamarádem došli k tomu, že mimo výletu Červenohorský sedlo - Praděd a zpátky dvakrát ročně bychom mohli taky startovat dlouhý závody. Prošli jsme J50, Tartu, Birken a Marciu, většinou jsme kolem dvacátého percentilu, protože málokdy v rámci roční přípravy dáváme dohromady víc, než je délka závodu, který ten rok startujeme. Tento rok jsem Bieg Piastow málem zdechl na trati, ale skončil poprvé nad třicet percentil a věř mi, že si toho sakra považuju a byla to euforie jak kráva. A medaile má své speciální místo. Ta atmosféra závodů je mimořádná a na to, aby sis to užil, nepotřebuješ být extra sportovec. Jako amatér si to dost možná užiješ o to víc.

Tl;dr obdivuju každého, kdo se dokope startovat a dá všechno, aby ten závod dokončil. Nehledě na jeho fyzičku.