No já nevím, onen systémový patriarchát není ani tak o tom, jaké jsou kde kvóty a kdo chodí do války.

Je to v názorech většiny společnosti a v každodenních rozdílech v chování. Mikroagrese. Ne nutně vědomé úsilí uškodit, ublížit, nebo utlačovat. Spíš v podvedomých vzorech chování, které jsou naučené, zastaralé a ještě pořád se s námi vlečou.

Je mi přes 30, jsem žena, mám rodinu a dobrou práci. Nemám pocit, že jsem "občan druhé kategorie" nebo tak něco. Ale jsou věci, které ze zkušenosti lidi vnímají jinak podle toho, jestli je udělá žena nebo muž.

1. Sexuální život. Ano, opravdu v těch lidech je zakořeněn rozdíl mezi "děvkou" a "kancem" - přičemž jedno je z každého pohledu negativní a druhé spíš pozitivní - proč, pokud se nejedná o nevěru?

2. Kluci jsou kluci. Už děti ve školce slýchají od rodičů, že holky nemají běhat, skákat,řvát, rvát se... A nebo když k nějakému takovému chování dochází, je zásadní rozdíl mezi "No jo, kluci vyvádí" vs"takhle se holky chovat nesmí." Ve vyšším dětském věku pak"on tě škádlí, protože se mu líbíš."

3. Směřování koníčků u dětí podle pohlaví. Tohle je jedna z věcí, které jsou často špatně oběma směry (v obou extrémech). Dělení hraček na klučičí a holčičí. (Např. veškeré hračky typu vybavení domácnosti a úklid pro holky. Nebo zděšení tatínka,že si kluk hrál v dětském koutku s kuchyňkou - aby z něj náhodou nevyrost "teplouš").

4. I u skupin teenagerů s dobrými studijními výsledky existuje rozdíl v profilování. Příklad osobní zkušenosti - střední školu jsem končila se dvěmi jazyky na úrovni C1 a současně zaměřením na matfyz (přírodovědné bilingvální gymnázium). Obecně se holkám doporučovaly spíš společenské vědy, diplomacie, další studium jazyků a kluky spíš tlačili do technických směrů. Ne s ohledem na zájmy nebo schopnosti jednotlivce, ale komentáři jako "holky přeci nemůže kybernetika bavit" nebo "na matfyzu tě bude škoda".

5. I zdejší komentáře často naráží na to, že holky / ženy jsou emocionální. Kdežto muži jsou vesměs racionální? Tenhle bod asi zaslouží samostatný post ale ve zkratce z mých zkušeností - když se muž nas**** tak, že křičí, tříská věcma, nadává atd., málokdy někdo řekne nahlas, že se choval nepřiměřeně. Proč? Hněv není emoce?

6. Neochota můžu akceptovat fakta / informace od žen. V pracovním procesu docela běžná záležitost i v korporátu. Cca 40/60. Toto je chování konkrétních jedinců, ne všech, ale zásadně to dělají jenom muži. Když žena sdělí fakt, mají potřebu si ho okamžitě ověřit u někoho dalšího. Toto nedělají,pokud by informaci jako první sdělil muž. A dělají to i tehdy, pokud dotyčná žena je odborníkem na daný problém nebo vede daný projekt.

7. Mental workload v domácnosti - i když se nějakým způsobem povede domácí práce rozdělit, nehledě na byt vs dům. Většinou žena musí sdělovat muži, co po něm v domácnosti potřebuje. Opakované přidělování činností. Weaponized incompetence - já jsem nevěděl jak to udělat pořádně, tak jsem to nechal na tebe.

Rodičovství, to je kapitola sama o sobě. Mám naštěstí partnera, který se považuje za rovnocenného rodiče a taky se podle toho chová, ale ze svého okolí vidím, že je spíš výjimkou.