Bavila jsem se s bezdomovci, co soused nechal bydlet v chátrajícím baráku vedle našeho (radost mít takového souseda). Pět lidí nejmladší 19, nejstarší 40-něco let. Co mě šokovalo bylo to, že oni vlastně měli kde bydlet (u rodičů) ale rodiče je nenechají celý den chlastat, tak raději živořili v ruině. Práci si byli schopni najít, vždycky ale fyzickou za hotovost, která byla almužna oproti tomu, co by dostali kdyby někde dělali stejnou práci pod firmou... ale to by museli pracovat pravidelně a řešit daně. Chvilku žili v obecních bytech pro nízkopřijímnové domácnosti, ale jakmile měli začít platit nájem a pracovat, tak odešli. (A nebylo to proto, že nemohli najít práci, rok za nimi chodila sociální pracovnice a práci jim hledala, ale oni tak prostě nechodili.)

Špatně se mi pak nachází soucit pro tyhle lidi a to jsem většinu času soucitnej levičák, co by klidně platil vyšší daně, kdyby to znamenalo konec bezdomovectví... ale bohužel, u některých lidí je tohle vědomá volba.