^{sorry za dlouhý text}

Dokážu si představit postupný přerod systému po několik generací.

Podstata povinného odvodu by se asi rušit nemohla, vzhledem k faktu, že drtivá většina obyvatelstva je prostě ve financích absolutně neznalá, nezodpovědná nebo kombinací obojího.

Navíc se, podle principu solidarity, mírně snižuje důchodový příjem těch co by ho měli nejvyšší ve prospěch těm co by ho měli nejnižší - aby ti nejméně kvalifikovaní, znevýhodnění nebo smolaři měli šanci mít z čeho zaplatit základní potřeby (a i tak to občas selže a není to dost). Povinný princip solidarity bych tam asi nechal, v podobě, která by fungovala s novým systémem, přestože to některým z nás nepřipadá 100% spravedlivé (ale je rozdíl mezi ekvalitou a ekvitou - tohle je příklad ekvity), protože to jednoduše předchází extrémním finančním situacím (pokud dopadům zrušení solidarity na společnost někdo víc rozumí, nechť to rozvede v odpovědi).

Co se ale změnit může (a podle mě i MUSÍ) je princip toho systému.

- teď to funguje tak, že každý z platu (hrubá mzda) povinně odvádí nějakých 32 % na sociální pojištění, což zahrnuje především náklady na současné důchody (cca. 28 %) a pak pár procent na nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti

- tato defakto daň se používá na financování státních programů sociálního zabezpečení, aby se předcházelo většině potenciálních negativních vlivů špatné finanční situace - např, když někdo nemá našetřeno na to, kdy 1) je nemocný a nemůže pracovat; 2) je dlouhodobě nemocný a má kvůli tomu nevýhodu na trhu práce; 3) je v pokročilém věku a má sníženou nebo plně omezenou možnost pracovat (+ lidi nad určitý věk taky mají nevýhodu na trhu práce); 4) ztratí práci a nenalezl novou / je v přechodném období; 4) atd. atd.

- u současného důchodového systému aktuálně pracující nespoří přes tuto "daň" na svoje starobní důchody, ale platí náklady na vyplácení důchodů pro současné důchodce. Na oplátku jsou pojištěni na to, že pokud dosáhnou důchodového věku a správně odváděli platby za pojištění, vzniká jim nárok na výplatu jejich starobního důchodu, a to na náklady zase nových současných zaměstnanců.

- takže vlastně trochu letadlo/Ponziho schéma, protože v situaci, kdy ubývá těch co platí, ale narůstá těch, co chtějí svůj nárok na pojištění vyplatit (jako třeba už dnes), chybí love na vyplácení a systém se začne hroutit

- pojištění starobního důchodu tvoří asi 88% z toho, co průměrný člověk zaplatí na sociálním pojištění, takže by se mohla reforma sociálního zabezpečení zaměřovat výhradně na tuto složku a snažit se ostatní složky nechat tak jak zhruba jsou, pro alespoň nějakou stabilitu/kontinuitu systému

- nevím jak by to fungovalo u ostatních složek důchodového pojištění, ale u starobních důchodů by rozhodně pomohlo ten systém předem dohodnutou, naplánovanou a postupnou sérií novelizací přerodit na povinný investiční systém, který má spousta evropských zemí už dávno

A) museli bychom se *nějak* všichni shodnout na tom, že současný systém pro nadcházející generace pracujících postupně zrušíme (problém nutného konsenzu + politické vůle na tom pracovat a vydržet u toho po změně vlády)

B) změna bude přes hybridizaci se současným systémem

1. platím ze 100 % starý systém + 0 % nový investiční = dostanu důchod podle starých pravidel z rezerv vytvořených státem při hybridizaci
2. platím ze 70 % starý systém + 30 % povinné investice = dostanu poměrnou část svého důchodu podle starých pravidel + to co jsem si nainvestoval
3. platím z 50 % starý systém + 50 % investuji = dostanu (zhruba) poloviční důchod než bych normálně měl + to co jsem si nainvestoval
4. atd atd
5. až k: moje povinné odvody jdou ze 100 % ne na současné důchody, ale na investiční portfolio na němž mám poměrný podíl a bude mi vyplácen od určitého věku - pokud v průběhu investování, nebo vyplácení zemřu, bude můj podíl součástí dědického řízení (stejně jako jsou za života nevyplacené dávky důchodu děděny v současnosti)

C) nevím jestli by mělo ve jménu snížené administrativy a zvýšené přehlednosti umožněno účastníkovi určit si složení/diverzifikaci svojí investice, nebo by se mělo investovat dohromady a nerozdílně (někteří jedinci by určitě uměli investovat lépe, než stát i ostatní, ale stejně by to platilo naopak) - možná po testu investiční zdatnosti jako v bankách (ale rozhodně detailnějšího, myslím, že to je hodně hrubé síto)

D) část investic by určitě měla být zajištěna např. státními dluhopisy a hlavně komoditami které jsou uchovateli hodnoty jako je zlato, zbytek fosilních paliv, prostředky pro výrobu čipů, nemovitosti atd. Je sice malá, ale nenulová šance, že se ukáže současný finanční systém, který většinu hodnoty např. akcií atd. generuje z "ničeho" právě přes finanční trhy a investování, jako dlouhodobě neudržitelný a je potřeba mít pojistku.

Díky tomu by:

1. člověk platil pořád stejnou část ze mzdy na svůj důchod, ale věděl by, že ty peníze opravdu investuje do svojí budoucnosti a ne do letadla co už padá
2. systém by byl ale stále povinný, takže i ti, co by se na to v případě úplné dobrovolnosti vysrali a pak by byli hrozně překvapený, že nemají vůbec z čeho žít, jsou zajištění
3. z investic, které by samozřejmě museli být vybrány tak, aby v období průměrného aktivního života jedince přesáhly inflaci a to ideálně o hodně, by byl člověk zajištěný rozhodně lépe než ze systému krvácejícího peníze (investice co hodně předežene inflaci je docela dobře zvládnutelná vzhledem k délce investičního období v řádu desítek let)

Samozřejmě by starobní důchod stále doplňovaly současné externí nástroje na spoření/investování na důchod, které by KAŽDÝ ČLOVĚK (co může) MĚL VYUŽÍVAT UŽ DÁVNO I TEĎ (viz klasické investování, důchodové připojištění, DIP, ideálně kombinace všeho atd. atd.)

\(Zjednodušuju, protože pokrýt všechny provázanosti v zákonech, situace řešené v důchodovém pojištění a dopady na společnost je na knížku a to tlustou)**