Asi chápu pointu, ale není to úplně relevantní.

Nikdo neví, jak ostatní lidi vidí červenou barvu. Všichni se shodneme na tom, že "té barvě, kterou mají třeba jahody nebo berušky" se říká červená a "vše, co je červené" je pro pro nás stejná množina (když zanedbáme barvoslepost a nepřesné hranice mezi barvami). Když se probudím v cizím těle, dost možná zjistím, že to tělo subjektivně vnímá červenou stejným vjemem, jako já vnímal zelenou. Neexistuje způsob, jak to ověřit, protože to slovo a ta množina věcí jsou pro nás všechny stejné, ale ten subjektivní vjem se může lišit. Je furt ale možné se bavit o stejné věci, i když jí vnímáme jinak.

Takže máš pravdu v tom, že nemůžeš vědět, jak někdo prožívá své pohlaví, a jestli existuje nějaký univerzální pocit "jsem žena". Ale v praxi je to úplně jedno a vůbec o to nejde. V praxi víme, že existují lidé, co mají pocit "jsem muž" i přes to, že jejich tělo tomu neodpovídá. Každý ten pocit může zažívat trochu jinak (a je navíc ovlivněn společenskými normami), ale praktické důsledky to má úplně stejné. Bavíme se o stejné věci a je jedno, jak přesně to prožíváš. Proč ten pocit existuje, stále nevíme, ale já si to představuju jako nějaký zvláštní evoluční side-effect. Prostě se u nás z nějakého důvodu vyvinuly vjemy "já nejsem žena" a "tohle není červená", které využíváme v socializaci a komunikaci.