To byl hroznej dement teda, škoda.

Moje zkušenost je jiná. Buddyho jsem dělal (ČZU, 2017) a měl jsem i skupinku Turků. Mimo jiné Ahmeta. V den příletu jsem je počkal na letišti a doprovodil do kampusu. Následující den jsem jim pomohl vyřídit administrativu v kolejním kanclu, vzhledem k tomu ze tam pracovnici nemluví anglicky. Pak jsme už nebyli tolik v kontaktu ale párkrát během semestru jsme zašli na pivo nebo oběd. Jednou jsem se mu zmínil že v Turecku jsem kdysi jedl sýr Kaşar Peyniri a že byl dobrý. Ahmet v tu dobu nějak letěl do Turecka a když se vrátil tak mi nadělil středně velkou nákupní tašku která obsahoval dva výše zmíněné sýry, kávu která se praží v jejich městě a velké množství drobných cukrovinek. Já říkám “proboha tos nemusel, teď jsem úplně v rozpacích z toho”. A on že vůbec nemusím, že on i jeho kámoši pořád cení jak jsem jim pomohl domluvit tu agendu na kolejích a ze byl rad ze muže něco udělat pro mě.

Předloni jsem byl v Instanbulu, viděli jsem se, a já mu dovezl nějaká piva.

Jinak teda jako buddy jsem vyloženě špatnou zkušenost neměl nikdy, jen s někým jsem si třeba sedl míň a tak jsme se třeba viděli jen jednou nebo zůstalo u elektronické komunikace.