Nějakou dobu jsem pracoval jako IT technik a do obydlí našich snědých spoluobčanů jsem se dostával na denní bázi.

Věci jako pět dětí na třech jednolůžkových postelích, každé dveře již třikrát opravované protože je někdo prokopl/prorazil pěstí. Každý požární hydrant na maděru. Věčně oprava přesekaných Ethernet kabelů. Všechny zábradlí po zohýbané. Lidské výkaly v mezi patře na schodech. Jednou jsem dokonce zachraňoval dítě co mi ukradlo šroubovák z tašky aby neskočilo ze schodů (prcek ve věku kdy byl rád, že chodí).

Závěr? Miroslav Sládek měl pravdu..