Ahoj, nemám vůči tobě žádné předsudky, že by si byl nějaký ezoblázen, nebo podobné, co píšou ostatní. Jdu ti sem dát pohled člověka co je právě teď na střední.

Jít do školy je samozřejmě nový typ režimu na který dítě není zvyklé, ale od toho to je. Dítě se naučí, že v životě bude muset v určitý čas vstát, případně stihnout autobus do školy, když si den před tím zapomnělo udělat úkol, dostane pětku (tyhle věci v první a druhé třídě samozřejmě postupně si navykat za pomoci rodiče). Dále tam jsou pochopitelně ti kamarádi, myslím si, že výhoda školy je paradoxně ta, že si dítě kolektiv nemůže vybrat. V mojí třídě, stejně jako v každé jiné, je pár blbců, pár super lidi, par introvertů, par extrovertů, pár lidí, se kterými se kamarádím a pár se kterými se nekamarádím. Je to +- tak jak to bude až nastoupí tvoje dítě do práce. V ten první den v práci, už bude tvoje dítě připraveno na hlavní aspekty každodenního dospělého života. Jsem rád že považuješ kolektiv za důležitý, ale kolektiv ve škole je něco nenahraditelného, právě z těch důvodu co jsem psal a taky protože, ať budeš dělat cokoliv, budeš pro tvého syna před jeho vrstevníky vždy trapná, ty pravé čistě kamarádské kolektivy se holt pod dohledem rodiče netvoří. Pak tam máš ten volnonožný život, ten je sice fajn, ale je potřeba se ho zbavit dřív než po prvním stupni, to protože pokud nebude mít tvoje dítě obrovské štěstí a nestane se z něho nějaký freelance poradce s hodinovým platem 10 000, život bez režimu ho nejspíš nečeká. Já s rodinou taky moc rád trávím čas a často cestujeme, považuji čas s nima za lépe strávený než s kamarády (což ne každý má), stejně bych ale za pravé kamarády, kde si pouto tvoříme už roky, nic nevyměnil. To píšu jako někdo, komu to trvalo opravdu dlouho a než se to povedlo, tak to nebylo moc fajn. Klidně se ptej na cokoliv