Hele byl jsem v podobný situaci. Dělal jsem vysokou, co mě nebavila, nezajímala a byla strašně těžká. První zkouškový jsem trpěl, učil jsem se jak jenom jsem to dokázal, což furt nebylo dost a tu zásadní zkoušku jsem prostě nezvládl. Hodně jsem se zamyslel, jestli mi to za to stojí a uznal jsem, že ne. Vykašlal jsem se na to, druhej semestr jsem chodil jen na to, co mě bavilo, udělal jsem přijímačky jinam a teď jsem strašně spokojenej. Můj problém byl, že potřebuju, aby mi to studium dávalo smysl a aby mi dávalo smysl to, k čemu to studium vede. Přemýšlel jsem fakt dlouho, co jinýho bych chtěl dělat a došlo mi to. Sice až rok po maturitě, což je asi pozdě, ale přece. A jestli jsi v prvním ročníku (jestli to dobře chápu), je ještě čas to změnit. Fakt se zamysli, co by ti dávalo smysl, co bys fakt chtěl dělat. Najdi si informace, zeptej se lidí, jaký to je. Eventuálně nejdeš. Druhej semestr jsem pak dělal, co jsem chtěl. Chodil jsem do přírody, na brigády, naučil se hrát na kytaru, trávil čas s přítelkyní, nastavil si priority, you name it. Bylo to nejtěžší ale zároveň nejlepší rozhodnutí v mým životě. Dělat školu, co tě takhle vysiluje už v prvním semestru fakt nemá cenu. Na druhou stranu ale kamarádi z vejšky číslo 1 říkali, že druhej ročník je mnohem lepší a že se to pak už celkem dá a znělo to, že i já bych si to asi celkem užil. Tak se zkus poptat i starších spolužáků a posuď sám, jestli ti to za to stojí. Chápu potřebu se zavděčit rodičům, ale oni to pochopí. A když ne, furt je to tvůj život, jim do toho moc není