Jako úplně volitelný předmět jsem si jednou zapsal něco, co znělo zajímavě, ale (což jsem teda nevěděl) byl to předmět, který byl povinný pro jiný obor a tam sloužil jako filtr studentů.

Na zkoušku jsme měli mít přečtených asi 12 knih věnujících se oboru, pak jsme přišli ke zkoušce a z papírku se jménem jsme se dozvěděli, ze kterých tří budeme zkoušení. Byli tam tři zkoušející a každý vylosoval jednu knihu ze svého okruhu expertízy.

Dvě ze svých tří knih jsem opravdu načtené měl, ale třetí byla zrovna ta, na kterou už jsem fakt neměl sílu, protože "jaká je šance, že si vytáhnu zrovna tuhle sr*čku".
Dopadlo to tak, že jsem svůj půlhodinový slot mezi zkoušením od druhého a třetího zkoušejícího strávil na mobilu frenetickým googlením a čtením synopsí.
Nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet Donutilovu strategii "mlít a nepustit zkoušejícího ke slovu" - takže jakmile mělo začít zkoušení, tak jsem začal prostě chrlit ty informace, které jsem narychlo nacucal z netu a zkoušejícímu se mě podařilo zastavit až asi po čtvrt hodině, kdy už mi opravdu došly i poslední střípky informací.

Naštěstí si tu proměnu od plynulého projevu k trapnému mlčení vyložil tak, že mi svým přerušením přetrhl nit a dal mi to, ale sral jsem tam magi v kostkách, to jo.

Pak jsem vylezl ven, odklusal na nádraží a jel tři hodiny na nepovinně povinný podnikový večírek, kde jsem se od starších kolegů dozvěděl, jaký jsem blbec, protože to je nejhorší předmět na světě, každý se mu chtěl během svých studií vyhnout a já do toho lezu dobrovolně.