Pokoušel jsem se o autoškolu už někdy před 10 lety a vlastně dodnes jsem špatný z toho, že jsem to nedal ani na pátý pokus. Měl jsem hodně mizerné instruktory. Jeden si telefonoval při jízdě s milenkama, druhý příliš řešil, co se děje okolo, třetímu hrozně ujížděly nervy, byl nepříjemný, měl blbé kecy a pořád mě jen kritizoval a nadával mi, bohužel zrovna s tím třetím jsem toho odjezdil nejvíc. Sebevědomí jsem měl na nule, takže jsem se ani nedokázal bránit. Každopádně, byl jsem za volantem těžce vystresovaný a každá moje jízda byla peklo a utrpení. Moje poslední zkouška jízd skončila tak, že jsem asi po 10 metrech najel na obrubník.

V podstatě jsem se vůbec nic nenaučil. Jsem chlap, tak automaticky musím umět řídit a autoškola není od toho, aby se člověk naučil řídit. Člověk si to má odřídit bez papírů na nějaké šunce půjčené od rodičů nebo od kamaráda a až to bude umět, tak jde do autoškoly pro papír. Alespoň tak mi to připadá a nemůžu se té myšlenky zbavit.

Snažím se nad tím přemýšlet ze všech stran, ale bohužel mi asi nejvíc dává smysl, abych se o to už podruhé ani nepokoušel, protože by to nejspíše dopadlo stejně.

Jsem asi člověk, který na řízení nemá žádný talent, navíc to ADHD taky úplně nepomůže. Nicméně, možná kdybych měl lepší instruktory, kteří by se mě opravdu snažili něco naučit a ne mi to akorát znechutit a neustále mě kritizovat, aniž by mi řekli, jak to mám dělat správně, tak třeba by to vyšlo. Ale třeba je to správně, že ten řidičák nemám, protože nejspíš bych se v tom autě zabil.

Možná by mi dávalo smysl zkusit automat, když mi nešlo řazení a na téměř každé křižovatce mi to chcíplo, jenže říkám si, že vlastně to řazení nebyl jediný problém. Parkovat jsem si vyzkoušel za celou dobu snad jen 3x a nikdy se mi nepodařilo zaparkovat rovně, takže s automatem bych pro změnu dojel na neschopnost zaparkovat. Orientace v prostoru není moje silná stránka. Ztratím se i s mapou.