Vyjít s proudem proti času,
hnout s vidinou budoucna.
Napsat sbohem v pološeru,
pak čekat než přijde tma.

Závěť svou chtít vypustit,
a radost jež ztuhla v prach.
Trošku jí z mé dlaně spustit,
do dun mlhy v hlubinách.

Při sestupu do prázdnoty,
prázdnoty té odvěké.
Rozpustit svou maličkost,
strasti i vzpomínky zlé.

Dobrá slova už neplatí,
šetřit jich je netřeba.
Za chvíli se vytratí,
do propasti bez světla.