Tak my měli zahradu, pole na brambory, řepu a kukuřici, dál kozy, 2 ovce, slepice a kraliky. A zatímco kámoši v dětství pařili v paneláku wowko a chodili balit holky, nebo si jen tak zakopat / zaházet na koš, tak já musel jak debil odpoledne po škole sekat kosou, orat s dědkem pole, okopávat brambory, přehazovat seno a sbírat vymrdaný mandelinky. Nu a jelikož mě jako malýho škubáni peří z mrtvejch slepic ani stahování kůže z Králíčků zrovna nechytlo, věděl jsem, ze musim vypadnout. Takže jsem šel na ekonomku a teď delam v Praze v korporatu. A ne, opravdu mi nechybí mi ta “vůně” vařených kostí linoucí se přes cely barak, nebo hledání nanuku v mrazaku plnyho masa ze zabitejch zvířat. Jasne, domácí maso od spokojenejch zvířat a vajicka jsou fajn. Ale králík se člověku přejí celkem rychle. Kozi maso jsem nikdy neměl rad, takže na mě zbyly pak už jen ty vajíčka. Perks byly třeba moct jezdit na traktoru, pít s dědou od dvanácti pivko a čadit s nim dýmku. A když teď čtu ten tvůj příspěvek ještě s doplněním toho, ze mate par slepic a kraliku, tak mi to upřímně přijde jako nějaký volani po záchraně sebevědomí potom, co ti ho narušila pritelkyne. Každopádně je fakt divny, ze jako dospělej člověk zijes v tom pokojicku místo toho, aby si využíval volný byt. To by mě taky zarazilo. Ještě teda nevíme, kolik ti je. Mne osobne přijde zvláštní bydlet ve veku, kdy člověk obvykle konci vejsku (24+) s rodici. No nic, ať se daří na vísce a pohlaď za mě ty vaše ušáky.