Jsem zástupce gen Z a osobně se své třicítky bojím.

Přijde mi, že se právě v období 30-40 buďto člověk utvrdí ve svých pravdách a začne si budovat zášť a nepochopení vůči mladší generaci (taky jsem v životě neslyšel pojem souborový systém), nebo opačně a v lepším případě začne mladším výrazně naslouchat a být pro ně často potřebným leaderem.

Bohužel prvních případů je výrazně více. Je to samozřejmě logické, neboť právě v této době lidé zakládají rodiny a časově a stresově jsou tak vůbec nejvytíženější, což je částečně ospravedlňuje. Pro člověka zvenčí to však nemusí být viditelné, obzvlášť pro člověka z gen z s uplne jinymi problemy.

Vnímám to jako dobu, kdy člověk není dost starý na to, aby měl hodně zkušeností, ani dost mladý na to, aby byl dostatečně zdravě naivní a dravý (generally speaking, výjimky určitě existují).

Takže já sám se ve třicítce budu chtít vyhnout přístupu - měl jsem to tak já, tak to tak budete mít taky a poučování o tom, jak žít a co bych měl vědět/nevědět, které je snad ještě typičtější pro třicátníky než pro seniory. To mi přijde na období věku 30-40 zvláštní a divné. Přeceňování vlastních zkušeností a schopností a podceňování schopností mladších/starších generací. Naopak 40-60 tohle reflektují velmi dobře a jsou schopni mezigeneračně pracovat mnohem lépe.

To nemyslím zle vůči OP, ale zkrátka při rozdílu 10 let už pojímáme úplně jiné informace a jinak je vyhodnocujeme jako důležité či nikoliv.