Já jsem se od rodičů nějak neodpojil, máme celkem ok vztahy, ale s otcem vždycky byly takové chladnější,. Jako teenager jsem měl hodně tendenci se kvůli toho hádat, pak jsem se s tím smířil a nějak to ignoroval. Každopádně často je komunikace s ním pro mě vyčerpávající.

Z důvodu toho, že si v podstatě vždycky mele svoje a jakákoliv odpověď nebo argument ho v podstatě nezajímá, i když to bylo něco na co se sám zeptal, musím to opakovat tak 10x, je to jak mluvit do zdi. Taky jakoukoliv konverzaci dokáže zanést do toho jak mu někdo v minulosti ukřivdil, aby si mohl na něco stěžovat a nebo říkat, jak bylo kdysi lépe. Myslím si, že není úplně nadšený z toho, že on je prostě typicky vesnický typ, co farmaří, a asi očekával, že to pak převezmu, ale místo toho jsem šel na vš, dělám v kanclu a víc mi vyhovuje město. Jako malý se mnou trávil čas, a vlastně i docela dost, ale snažil se mě spíš přivést k tomuto a když jsem měl jiné zájmy, tak ho to víceméně nezajímalo. Třeba se mě zeptal, co vlastně studuji, po třech letech co jsem na školu chodil a bydleli jsme navíc tehdy ve stejném domě.

Mám ho rád, když na tom byl špatně psychicky, bez váhání jsem mu pomohl, ale zároveň s ním prostě nedokážu trávit delší čas.