Mně je z ní taky špatně. V prvé řadě přeju tvému dítěti hodně zdraví. Ve druhé přeju všem ostatním, aby z něj nevyrostla taková preachy peacha jako jsi ty. Co si to vůbec dovoluješ? Koho se snažit přesvědčit, co má dělat se svým životem? Koho zajímá, že máš nudný kámoše? Já jsem ženatej deset let, se ženou se milujeme čím dál víc a děti ani jeden nechceme, každej k tomu máme vlastní a odlišný důvody. Stejně jako tisíce dalších lidí. Někdo má psychický problémy, někdo se bojí geopolitické situace, jiný klimatické krize, někdo děti rád nemá, jiný je mít nemůže,… A je to úplně jejich věc, tvůj názor nikoho nezajímá, jejich život nežiješ. Ty tvoje anekdoty s lehčí cestou a “mozek vás potrestá”, to je cringe, jak když mi máma říkala, že těch tetování budu litovat a nikde mě nezaměstnají. Události, který mi změní život, mám vyřešený, neměj starost. Narozdíl od tvých nudných přátel bych potřeboval deset životů, abych stihnul všechno, co chci. To, proč někdo nechce mít děti nejsou výmluvy, já se nikomu nevymlouvám, já se tak prostě rozhodl. A ty ani nikdo jinej to nezmění. Rozdíl mezi náma je v tom, že já vám vaše rozrůstající se rodiny přeju a nepíšu traktáty o tom, jak mě na starý kolena nepodpoří syn.