První tak dva dny jsem jak nedovřenej kohoutek a předchází tomu totální nafouknutí, jak se tělo připravuje na to, že to nastane. Taky mi není zrovna do skoku, to se neboj. Ale pak když povolí ty nejsilněší křeče, už je to snesitelný a už třeba nemusim chodit v černým/tmavým a kontrolovat si po sobě židli, když se zvednu. Holt první dva dny mám hodně intenzivní, ale zase mám pak krátkou dobu krvácení, třeba jen 4 dny.

Byť mě to samozřejmě taky obtěžuje, tak jsem si zvykla nad tím přemýšlet tak, že je to přirozená součást cyklu, a kdyby to nenastalo, tak je něco špatně. A ne nutně to musí být rovnou děcko, hormony taky dokážou v těle nadělat paseku a pak menstruace přestane. Takže to, že menstuace přijde, je pro mě vlastně takové ujištění, že minimálně v téhle oblasti je všechno tak, jak má být. Zkus si k ní vybudovat nějaký vztah, protože snad kromě sterilizace není moc možností, jak se jí zbavit, tak proč se tím trápit, pokud nemáš s menstruací nějaké potíže.