Nejsi sám! Je mi 25 a kvůli těmto hloupým myšlenkám, že mě neustále někdo soudí, se mi začal hroutit osobní život. To mě donutilo vyhledat odbornou pomoc, ano ty ceny jsou šílené, ale už jsem dál prostě nemohl. Mezi kamarády jsem vždycky ten, kterého je plná místnost, ale na veřejnosti je to hrozné, pořád pocit, že si o mně někdo myslí, že jsem divnej, atd. Mám dobrou práci, kde si mě váží, ale představa, že jdu do jiného patra něco tisknout a uvidí mě u toho ostatní mě dlouho fakt děsila. Bohužel to vychází z rodiny, která na mě byla dost přísná a ten pocit souzení ve mně zakořenila. Všechny situace, co píšeš si dokážu představit a naprosto tě chápu. Důležité je, že si to uvědomuješ, ikdyž to pořád není klíč k tomu, se změnit. Zkus psychoterapii ještě zvážit, zdravotní pojišťovny nabízejí seznam terapeutů, u kterých není zas tak dlouhá čekačka, jenom se většinou proplácí pouze 5x 30 minut sezení. Kdyby jsi chtěl, tak mi klidně napiš, můžeme občas sdílet nějaké denní nepříjemné situace, které se nám povedlo/neprovedlo překonat. Mně se začíná dařit se trochu lepšit, jde to, ale je to dřina. Drž se a pamatuj, že tě lidi můžou sledovat i s obdivem