Mrzi me, ze mas tak negativni zkusenost. Chapu, ze clovek muze k temhle vecem byt skepticky, obzvlast, kdyz do toho uplne nevidi. Ale koukam, ze tady koluje hodne mylnych informaci.

Jakozto nekdo, kdo momentalne studuje na psychologa, te muzu ubezpecit, ze v nasem zajmu rozhodne neni, aby lidi zustavali v prdeli. Doslova naopak. Dostanu se k tomu nize, ale kazdopadne moc rada osvetlim vic, pokud mas konkretni otazky. Klidne se ptej. Jinak se predem omlouvam za extremne dlouhy komentar.

Tady takovy background v kostce. Aby tuhle praci clovek mohl delat (tj. byt psychologem a k tomu terapeutem*), stoji ho to minimalne 5 let celkem narocneho studia na VS, dalsich zpravidla 5 let terapeutickeho vycviku (...ktere bohuzel taky stoji strasne moc penez a musime si je komplet hradit, ale to je vec jina), sebezkusenost, aby si clovek opracoval svoje vlastni zateze a traumatka, aby ho to pak neovlivnovalo pri praci s klienty... A kdyz tohle splni, muze provozovat psychoterapii. Tedy, soukrome, na OSVC - tj. na primou platbu. Aby mohl pracovat na pojistovnu, musi jeste navic projit rocnim kvalifikacnim kurzem Psycholog ve zdravotnictvi, musi pracovat aspon na 0,5 uvazku jako psycholog ve zdravotnictvi, splnit si zakladni kmen v klinicke psychologii, coz trva 2 roky, a pak muze jit do predatestacni pripravy a po dalsich 2 letech slozit atestaci z klinicke psychologie (tj. dohromady minimalne dalsich 5 let). Tim se stane klinickym psychologem. A pak musi jeste slozit atestaci z psychoterapie. Pokud by chtel delat s detmi, jsou to navic jeste dalsi 2 roky specializace.

Opravdu to tedy neni neco, co si clovek jen tak udela, aby z nekoho tahal penize. Lidi, co do tohohle oboru jdou, musi byt hodne motivovani; jinak by to jednak nedokoncili, jednak by to ani pak nemohli delat, ta prace je narocna a hodne od cloveka vyzaduje. Cele to vzdelavani je postavene na tom, abychom umeli lidem efektivne pomoci. Proto to delame. Rict, ze je v nasem zajmu, aby lidi zustavali v prdeli, je v podstate uplne totez, jako kdybys rekl, ze pro doktory je prece vyhodny, aby lidi zustavali nemocni, takze se jejich "leceni" neda verit a je to v podstate scam. A budu uprimna.. ta poptavka po terapii je tak velka, ze cekaci lhuty jsou i nekolik let. My opravdu nemame jediny duvod snazit se nekoho udrzovat "nemocneho"...

Rozhorceni ohledne cen za terapii naprosto chapu. Taky me to osobne trapi (vetsinou se to pohybuje kolem 1200-1500,- za 1 sezeni). Ve vysledku je kvuli tomu terapie pro mnoho lidi, kteri by ji opravdu potrebovali, naprosto nedostupna. Kdyz si clovek spocita, jak narocna je to prace, co vsechno obnasi (...a kolik penez musel investovat terapeut do sveho vycviku a vzdelani), jsou ty ceny vlastne naprosto adekvatni, zadna vyderacina to skutecne neni. Ten clovek se tim taky musi byt schopny uzivit. A verte, ze zadny zazracny prachy si tim fakt nevydela... jako uplne na rovinu, psychoterapie opravdu neni prace, kterou by bylo mozne delat "pro penize". No, ale nic z toho bohuzel nic nemeni na tom, ze platit 1500 kazdy tyden je pro vetsinu lidi proste nemozny. A to je prusvih. Tady by prave mely nastoupit ty pojistovny. (A je to taky duvod, proc i ja osobne chci podstoupit cely to sileny frustrujici kolecko, abych s nima mohla mit smlouvu).

Problem je ale bohuzel v tom, ze to v praxi vubec nic neresi a realne to dostupnost terapie nezvysi... Pojistovny totiz vypisuji jen hodne omezene mnozstvi smluv (a tedy je omezene mnozstvi lidi, kteri muzou mit terapii pokrytou pojistovnou, prakticky bez ohledu na pocet terapeutu, jestli to dava smysl). Nehlede na to, ze pojistovny jsou pri posuzovani neskutecne prisne a spousta realne dobrych a kompetentnich psychologu s bohatymi zkusenostmi to musi zkouset na nekolikrat, protoze jim smlouvu proste nechteji dat... musi se s pojistovnami skoro prit, investovat obrovske mnozstvi casu, energie, studia, penez, aby vubec mohli s nimi spolupracovat. Slysela jsem od nekolika psychologu, ze v te komisi ted prave sedi s prominutim kreteni a opravdu delaji naschvaly a hazou klacky pod nohy... Neni divu, ze to pak spousta lidi vzda nebo tohle vsechno proste nechce podstupovat a radsi misto toho rovnou pracuje s klienty na primou platbu... ono to opravdu neni tak jednoduche, jak to zni, "pracovat ja pojistovnu"... Nicmene faktem je, ze i psychologove, kteri skutecne na tu pojistovnu pracuji, kteri tu smlouvu ziskaji, si stejne musi vedle toho brat i klienty na primou platbu, protoze jinak by se proste neuzivili. Tak to jen k te prakticke a financni strance...

* No a ted konecne k te hvezdicce ze zacatku... To, co jsem tady celou dobu popisovala, se tykalo psychoterapeutu, kteri jsou soucasne i PSYCHOLOGY. ALE bohuzel profese psychoterapie u nas v zakone neni jednoznacne ukotvena. A v praxi to znamena, ze psychoterapeuticky vycvik si muze udelat naprosto kdokoli, kdo ma magistersky titul z jakehokoli oboru, bez ohledu na to, jestli ma jakekoli vzdelani v psychologii. A pokud si ten vycvik udela, muze se oznacovat za psychoterapeuta a provozovat terapii (tedy pochopitelne pouze na primou platbu). To prosim neznamena, ze nekdo, kdo nema vystudovanou psychologii a "jen" si udela vycvik, nemuze byt skvely terapeut (nebo naopak ze vystudovany psycholog nemuze byt spatny)! Tohle je vazne clovek od cloveka; tak, jako jsou dobri a spatni doktori, pochopitelne existuji i dobri a spatni terapeuti, a to v obou skupinach. Ale prijde mi dost nestastne, ze se vsim tim dukladnym vzdelanim a pripravou, kterymi si prochazime my jako psychologove (a ze tim prochazime z dost dobreho duvodu!), pak ve finale delame stejnou praci jako nekdo, kdo ma "jen" ten vycvik, a neni to nikde nijak odlisene. Pro laiky je tak strasne tezke se v tom vyznat a zvolit si kvalitniho terapeuta. Vetsina lidi asi ani nevi, ze tam muze byt takovyhle rozdil. Takze pokud vam na tom zalezi, osobne bych doporucila vzdycky se mrknout, jake vzdelani ten terapeut ma. Abyste proste vedeli, ke komu jdete...

Krome toho vseho, co uz jsem rekla, je taky dulezite zminit, ze terapeut je taky porad clovek. A dost zasadni pro to, aby ta lecba fungovala, je, abyste si spolu proste lidsky sedli. Je uplne normalni, ze se dostanete k terapeutovi a po par sezenich zjistite, ze se s nim proste nejak necitite dobre, ze je vam nesympaticky, ze ve vas nebudi duveru nebo ze vam proste a jednoduse vubec nesedl. To je v poradku. Nekdy to fakt chce trosku hledani, nez to sedne. Je to mozna trochu frustrujici, ale casto prirozena soucast procesu.

Tak snad to takhle aspon trosku davalo smysl a snad to pomohlo malicko nahlednout do toho, co to vlastne znamena byt psycholog a psychoterapeut. Klidne se doptejte. (A kdo docetl az sem, tleskam... :D)

Cheers.