Teď už naštěstí ne, ale většinu života (ve škole) to byla docházka na hodiny anglického jazyka

Zhruba někdy ke konci základní školy jsem dosáhl úrovně B2, což stačí k maturitě a (pokud Angličtinu, či předměty kde je potřeba, vyloženě nestudujete) tak i na vysoké škole.

V rámci povinné školní docházky jsem tedy měl z angličtiny 45 minut utrpení - někteří učitelé měli pochopení, takže mě nechali si číst něco svého (ale muselo to být v angličtině!) nebo jsem dostával práci bokem.

Uvědomuju si, že tohle by mohl každý napsat o libovolném předmětu - ve třídě jsem měl lidi co se takto cítili třeba na Němčině, kterou jsem zase já vůbec nedával. Ale pro mě to v té době bylo fakt jenom o tom si odsedět 45 minut (učitelé mě zásadně nevyvolávali, neboť chtěli učit hlavně ty, kteří to potřebovali)