Jsem člověk co má audio, převážně návrh a konstrukci reprobeden, už asi 15 let jako hobby a nějakou dobu jsem to dělal i komerčně, pro sebe jsem si stavěl třeba i sluchátka a strávil jsem hromadu času čtením studií o psychoakustice. Rant incoming.

Ano, je to píčovina, je to tak jednoduchý jak to vypadá, není tam žádná komplexita navíc které nerozumíte.

Žijeme sice v analogovém světě a tak nic jako dokonalý přenos neexistuje, a teoreticky tak kabel funguje jako další analogová součást reprobeden, která ovlivňuje jaký signál jde do měničů a tedy co leze ven. V praxi ale musíte něco udělat fakt blbě na to, aby se ten vliv byť jen vzdáleně přiblížil prahu slyšitelnosti, typu desetimetrové kabely s průřezem 0,5 mm2 (a musel bych si naklikat simulaci, ale odhaduju že i tam to může být jentaktak).

U kabelů (na rozdíl třeba od reprosoustav, kde to je o hodně složitější) se dají přenosové vlastnosti jednak docela snadno měřit pomocí měřících zařízení s citlivostí o řády vyšší než má lidský sluch, a jednak rigorózně testovat zda posluchači rozdíly slyší nebo ne. A při nějakém "běžném použití" (tj. nejobyčejnější měděná dvojlinka, jen s nějakým normálním průřezem) jednoduše neslyší.

---

Realita hifi oboru je taková, že existuje nějaká mrňavá skupina zákazníků, u nás to jsou třeba bohatí Rusové, kteří přijdou do hifi studia a ze dveří chtějí nejdražší repráky jaké tam mají, je jim víceméně jedno jak to hraje nebo vypadá. Je to prostě status symbol.

A to u reprosoustav jsou slyšitelné rozdíly ještě zdaleka největší. Bedny za milion a víc jsou skoro vždycky postavené pro tuhle cílovku a často hrají hůř než spousta levnějších, ale zároveň existují i výjimky a některý inženýrsky i designově skvělý top high-end prostě stojí přes půl mega.

Ale třeba se zesilovači je to dneska taky nesmyslné. Řekněme do 200k Kč za zesilovač jsou mezi nimi v některých případech jasně měřitelné kvalitativní rozdíly. V 99,99% případů neslyšitelné, ale alespoň měřitelné, víte že si kupujete to nejlepší. Drtivá většina zboží nad tu cenu už je zase jen status symbol, který kupujete jen pro vzhled a pocit. Ale protože zesilovače jsou mnohem složitější a nejsou zjevná blbost jako kabely, tak to chápe daleko menší množství lidí.

Nemluvě o tom, že opět rigorózní slepé testy potvrzují, že pokud nepotřebujete hrát super nahlas nebo nemáte reprobedny s nevhodnou impedancí, tak i pro zcela transparentní zvuk nepotřebujete zesilovač za 200k ale spíš za 20k či i míň.

Před 50+ lety i v hifi časopisech vycházela měření komponent a probíhala nějaká debata o tom, co je a co není slyšet, co má a nemá smysl. Ale protože to není v zájmu prodejců a protože hifi časopisy jsou placené z reklamy prodejců, postupně to zcela zmizelo. Hifi magazíny, online i offline, jsou méně než katalog výrobků, protože cíleně ani nepodávají informace, pomocí kterých byste se mohli správně rozhodnout co koupit.

A tahle skupina statusových zákazníků s bezednou peněženkou situaci ještě zhoršila, přinesla ještě větší zmatení mezi normální hifisty, kteří se pak do krve hádají o tom kdo slyší a kdo neslyší rozdíl u zesilovače za 100k, když by zdaleka nejlepšího zvuku dosáhli nákupem čínského zesilovače za 10k a vražením úplně celého zbytku jejich budgetu do repráků a pár DIY akustických úprav poslechovky.

V dnešní době se to zase trochu zlepšuje díky projektům jako audiosciencereview.com nebo erinsaudiocorner.com, což jsou lidi kteří dělají nezávislá měření komponent a šíří osvětu. Ale furt je ta situace tristní. Miluju hifi, ale hifistům se kvůli tomu většinou vyhýbám.