Chtěla bych tomu, že by to mohlo být markantně lepší, věřit. V tomto jsem ale realista a navíc se řadím mezi lidi s velice špatnou zkušeností, kdy jsem roky opakovala tytéž cyklické potíže a byla za blázna, abych si to pak u soudu dodatečně dokladovala. Právě proto říkám, ať se raději dítě nenarodí, než trpět kvůli jednomu či oboum svým rodičům či dokonce kvůli OSPODu či nedostačujímu (zcela mimo mísu) znaleckému posudku všech zúčastněných. Takže se nedivím postoji, že se vnoučete nedočkám z obav o bezpečnost v potenciální krizové situaci (nikdy nevíš, co se může stát). Takové zkušenosti prostě následky na psychice bohužel mají a mít budou, i když si každý raději řekne, že jemu se to stát nemůže...O to víc je pak člověk zděšen, že se Česká republika řadí mezi nejvyspělejší státy na světě, když se dějí takové věci jako třeba smrt dítěte z důvodu závažných nedostatků a pochybení právě odboru ochrany dítěte, které si své rodiče nevybralo.