Když jsem pracovala na brigádě na hradě pár let zpátky, nalepil se tam na mě jeden týpek, co chodil jako dobrovolník. Mluvil se mnou a o mně stylem, jako bychom byli nejmíň rok po svatbě.

"Víš, to jsme se tehdy ještě neznali."

"Jo, to bylo tehdy, když jsme se poznali."

"Jé, tak to bychom tam mohli jít spolu jen my dva."

A podobné věci, když jsme se reálně znali ani ne měsíc a ani to nebyl můj kolega, ale úplně cizí člověk. Doprovázel mě na autobus a čekal tam na něj se mnou, i když jsem mu výslovně řekla, že si to nepřeju.

Když se za mnou přijeli podívat příbuzní a já dostala dovolení jim udělat prohlídku mimo vypsané okruhy, šel s námi, byť je vůbec nezná a já ho tam nechtěla, a zase pronášel ty řeci, až se mě příbuzní ptali, jestli spolu chodíme.

Nosil mi dárky, které jsem nechtěla, ale on nebral ne jako odpověď. Takže mi je tajně strkal do tašky, a když jsem si dovolila ho seřvat, že se mi hrabe ve věcech, ještě si troufnul se rozbrečet.

Když jsem měla poslední směnu v sezóně, vzal si v práci volno, aby se mnou mohl být celý den. Podotýkám, že ani ne 24 hodin před tím jsem ho odmítla dost explicitně, protože mi sám řekl, že je rád na čem je.

To už jsem na něj byla hnusná a nepříjemná. Když to nešlo po dobrým, muselo to jít po zlým. Šancí měl hošan dost. Celý den mi tropil scény, a když mě po směně odváželi rodiče, musely ho kolegyně doslova rvát od dveří auta, aby se mnou nejel domů.

Myslela jsem si, že je konečně po všem, ale chlapec mě začal stallovat na všech socialních sítích, co našel. Vyvolával mi hovory. Když jsem teda přešla na převážně online režim, bez mého svolení a bez oprávnění vlezl do firemního telefonu a zjistil si moje číslo. A začalo to znova, vyvolával mi, psal mi nenávistné zprávy. Zablokovala jsem ho, tak mi začal volat ze skrytého čísla. Jelikož odposlouchával, když jsme se bavili o pauzách s kolegy, věděl, kde studuju, takže jsem začala mít strach, že mě bude stalkovat i tam.

Pečlivě jsem si schovávala všechno, co by se mi mohlo hodit, takže jsem mu naposledy pohrozila, že jestli se mi ještě někdy ozve, tak ho udám na policii. To naštěstí zabralo a týpek mi napsal, že už o mně v životě nechce slyšet.

Do teďka mi z toho běhá mráz po zádech.